Filmy pro starší diváky (14 -20 let)

Chci být Někdo

Marije Meerman / Nizozemí / 2008 / 58 min.
Doporučený věk: 14 +

Hlavními postavami snímku je pětice studentů, kteří mají před sebou poslední ročník na elitní střední škole v čínském velkoměstě Čonking. Závěrečné zkoušky rozhodnou, zda se jim podaří dostat se na jednu ze dvou nejprestižnějších univerzit v zemi. Šance není moc velká – na tyto univerzity se totiž každý rok hlásí přes deset milionů uchazečů. Uspět může ale jen zlomek z nich. Výuka v čonkinské škole proto začíná v sedm hodin ráno a končí v půl jedenácté večer, od pondělí do soboty. Pro řadu studentů, kteří pocházejí z chudého venkovského prostředí, je studium na některé z univerzit jednou z mála možností postupu na sociálním žebříčku. Ve filmu sledujeme studenty během úmorné školní dřiny i ve vzácných chvílích volna. Snímek zároveň zrcadlí nastavení čínské společnosti na maximální výkon, které je důležitým faktorem čínského hospodářského zázraku.

» Ukázka z filmu

Já, moje romská rodina a Woody Allen

Laura Halilovic / Itálie / 2009 / 50 min.
Doporučený věk: 15+

Málokdy se začínající filmařce poštěstí natočit tak kvalitní a svěží dokumentární debut, jako se to podařilo devatenáctileté Lauře Halilovic. S ruční kamerou dokumentuje historii a hlavně současnost své romské rodiny, která přišla do Itálie koncem šedesátých let z Bosny. Na rozdíl od Laury řada jejích příbuzných včetně její rázovité babičky stále kočuje v karavanech. Z nenávistných reakcí místních obyvatel a přístupu stáních úřadů je ale zřejmé, že tomuto nomádskému způsobu života v Evropě již odzvonilo. Úsměvný snímek s výbornou hudbou nabízí pohled na romskou komunitu z netradičního úhlu pohledu – z jejího samého středu. Sama autorka pak vstupuje do děje v momentě, kdy jí rodina nutí se vdát. Jejím snem je ale stát se filmovou režisérkou. Talent k tomu rozhodně má. Jen kdyby jí ještě Woody Allen odpověděl na její dopisy...

» Ukázka z filmu

Jedovatý plamen

Lars Johansson / Tanzanie, Nigérie / 2008 / 28 min.
Doporučený věk: 15+

Před více než padesáti lety začala firma Shell těžit v Nigérii ropu. Za tu dobu se jí podařilo zcela zdevastovat zdejší životní prostředí. Do řeky Niger pravidelně uniká obrovské množství ropy, která v ní zabíjí veškerý život, a kvůli kyselým dešťům se tu už nedaří ani tradičním plodinám. Arogance firmy Shell vůči místním lidem došla tak daleko, že obří hořáky se zemním plynem se často nacházejí v bezprostřední blízkosti lidských obydlí. Řada vesničanů tak trpí vážnými zdravotními problémy. Dynamicky pojatý dokument přímočaře sleduje úsilí dvou místních aktivistek, které se společně s dalšími lidmi z ohrožených vesnic snaží u státních i mezinárodních soudů zjednat spravedlnost.

Film bude promítán v bloku společně s filmem Návrat do zaslíbené země.

Návrat do zaslíbené země

Vincent Carelli / Brazílie / 2008 / 21 min.
Doporučený věk: 15+

Existenci indiánského kmene Panará, žijícího v amazonských deštných pralesech, ohrozil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let příchod „bílého muže“, který zde započal stavbu dálnice. Ta přinesla znečištění životního prostředí, po němž domorodci začali trpět novými nemocemi, jež neuměli léčit. „Na pomoc“ jim v roce 1973 přispěchali další „bílí lidé“, kteří kmen přesídlili daleko od jejich domoviny. Indiáni však zjistili, že zdejší půda není tak úrodná jako jejich vlastní. Proto se rozhodli požadovat návrat do míst, která bílý muž neprávem obsadil kvůli těžbě zlata. Dokument ukazuje, jak dokáže etnická skupina bojovat za svá práva, zachování tradic a životního stylu, úzce spjatého s půdou, z níž vyrůstají její kořeny.

Film bude promítán v bloku společně s filmem Jedovatý plamen.

» Ukázka z filmu

Sirotci z Rangúnu

Siobhan Sinnerton, Evans Williams, Jeremy Williams / Barma, Velká Británie / 2009 / 45 min.
Doporučený věk: 14+

Třetího května 2008 se nad Barmou přehnal mohutný cyklon Nargis, který za sebou zanechal přes 150 000 obětí a téměř dva miliony lidí připravil o střechu nad hlavou. Desítky tisíc dětí ztratily ze dne na den jak domov, tak rodiče. Jedním z nich je i desetiletý Ye Pyint, který se nyní sám stará o svou šestiletou sestru a tříletého bratra. I když byla Barmě nabídnuta zahraniční humanitární pomoc, vládnoucí vojenská junta ji dlouho odmítala a zároveň zakázala vstup humanitárních pracovníků do země z obavy, že by přítomnost cizinců oslabila její moc. Snímek natočený dvěma kameramany z exilové organizace Democratic Voice of Burma je jedním z mála svědectví o průběhu a následcích katastrofy. I přes hrozící nebezpečí dlouholetého žaláře se dvojici barmských reportérů podařilo v průběhu jednoho roku sledovat osudy několika sirotků. Přináší tak unikátní zprávu o každodenním životě lidí v jednom z nejbrutálnějších a nejpřísněji střežených režimů současnosti, který svým obyvatelům ani rok od přírodní katastrofy není ochoten pomoci.

» Ukázka z filmu

Země bez lidí

Andreas Apostolides / Řecko / 2009 / 52 min.
Doporučený věk: 16+

Tanzanský národní park Serengeti je považován za vzorný příklad lidské péče o divokou přírodu. Už méně se ví, že na území parku o rozloze Belgie nesmí vkročit jeho původní obyvatelé Masajové. Už britská koloniální správa je před padesáti lety systematicky vyháněla z domovů a vláda Tanzanie v tom úspěšně pokračuje. A důvod? S nadsázkou řečeno, Masajové by bránili turistům ve výhledu na slony, lvy a zebry. Nemluvě o lovu zvěře, který je Masajům přísně zakázán, kdežto turisté si za tučný poplatek mohou ulovit, co se jim zlíbí. Na osudu Masajů je vidět, v jaké míře mohou západní představy o ochraně a turistickém využití divoké přírody negativně ovlivnit život původních obyvatel, kteří s ní po staletí žili v naprosté harmonii.

» Ukázka z filmu